Jak nejrychleji sehnat brigádníky? Pomůže mobilní aplikace QuickJOBS!

Pracovní trh i zvyky se výrazně mění, avšak způsob, jakým firmy hledají brigádníky i zaměstnance, zůstává mnohdy stejný. Volných brigádníků, kteří jsou ochotni pracovat, je nyní nedostatek a způsob jejich oslovování vyžaduje změnu. Je tedy načase hledat a zkoušet nová řešení. S využitím moderních technologií to nemůže být snazší.

Proč stará řešení nefungují?

Dnešní nábor je ovlivněn významnými trendy posledních let. Prvním je velmi nízká nezaměstnanost, která je podle posledních údajů v ČR dokonce pod 3% hranicí. Druhým trendem je změna myšlení pracovníků: pasivita v hledání práce ve smyslu “proč bych měl/a pracovat zrovna pro vás”, rozmach sociálních sítí, pracovních portálů a aplikací, skrze které se nabídky brigád čím dál více přibližují potenciálním pracovníkům.

Ještě před několika lety se zájemci o práci museli více snažit, aby se o nich někdo vůbec dozvěděl a aby byli vybráni. Byli ochotnější trávit čas hledáním nabídek na pracovních portálech, psát životopisy, odpovídat zaměstnavatelům. Dnes brigádníci vědí, že je práce dostatek, mohou si vybírat a také způsoby hledání práce jsou jiné. Kdo chce, nemá problém si brigádu sehnat, a její hledání také významně usnadňují zmíněné pracovní portály a aplikace. Zejména se mění způsob od aktivního “zde jsem a chci vás přesvědčit o svých schopnostech, dáte mi šanci?” k pasivnímu “přesvědčte mě, proč mám pracovat právě pro vás”. Na to však náboráři dosud dostatečně nereagují.

I když nezaměstnanost může při první krizi opět začít narůstat, zvyky a usnadnění spojené s technologiemi už se nezmění. Proto už dnes brigádníci nejsou ochotni podstupovat tolik zbytečných kroků a vítají jednodušší cesty.

Jak funguje mobilní aplikace QuickJOBS?

Smyslem aplikace je jednoduché a okamžité propojení obou stran, tedy zaměstnavatelů a brigádníků. V momentě, kdy zaměstnavatel zveřejní nabídku, se brigádníkům objeví v telefonu notifikace. Zájemci mohou projevit zájem jedním kliknutím, a tím se objeví zaměstnavateli v seznamu zájemců. Ten jim může zavolat a dohodnout se na podmínkách spolupráce. Vybírat může podle hodnocení, recenzí a fotek zájemců. Celý proces zabírá pouze několik minut. Rekordní čas, ve kterém se podařilo dát zaměstnavatele dohromady s brigádníkem, je nyní pouhé 2 minuty 😮 🙂

Kolik zaměstnavatele hledání brigádníků stojí?

Aplikace QuickJOBS nabízí zaměstnavatelům 7 inzerátů na vyzkoušení zdarma. Cílem je, aby se s aplikací a jejím používáním sžili, poznali výhody a rychlost tohoto řešení a ověřili si, že vyhovuje jejich potřebám. Každý další inzerát nad tento limit stojí 49 Kč nebo si uživatel může zakoupit některý z balíčků se zvýhodněnou cenou inzerce. V zájmu maximální férovosti je u placeného inzerátu garance 3 zájemců nebo 1 dohodnutého brigádníka, jinak je další inzerát zdarma. Pro brigádníky je aplikace zcela zdarma.

Kolik využívá aplikaci uživatelů?

Dosud si aplikaci QuickJOBS vyzkoušelo přes 10 000 uživatelů. Z toho je kolem 3000 uživatelů aktivních každý měsíc. Nejvíc se jich nachází v Praze, ale aplikace se postupně šíří i do dalších oblastí ČR. Jestli máte zájem podpořit její další růst, stahujte zdarma zde.

Syndrom vyhoření – jak ho poznáme a co k němu vede? (1. díl)

Nastoupili jste do nové práce s neskutečným nasazením, rozhodnuti dělat všechno na 150 % a najednou po několika měsících, možná už týdnech, se začal objevovat pocit rozladění a podstatný úbytek elánu… Zažili jste si to? Pozorujete to u nově příchozích kolegů? Určitý pokles počátečního nadšení už jsme si zvykli považovat za normální a rozhodně zde ještě nemůžeme mluvit o vyhoření. Syndrom vyhoření mívá obdobný průběh, jen k němu dochází v řádu let a ve finále může být jediným východiskem změna pracoviště nebo profese jako takové. Zrádné na vyhoření je, že postihuje právě ty, kdo byli pro svou práci zpočátku naprosto zapálení. Z logiky věci, nemůže vyhořet ten, kdo by pro svou práci předtím nehořel…

Co to vlastně syndrom vyhoření je?

Jedná se o vyhasnutí motivace a ztrátu energie člověka, jehož práce mu dlouhodobě nepřináší očekávané výsledky. Pokud vynakládáme mnoho úsilí, ale nevidíme pozitivní dopad svého snažení a nenacházíme protiváhu k prožívanému stresu, nastává psychické i fyzické vyčerpání. Vyhoření je časté zejména v pomáhajících profesích, jako jsou lékaři, psychologové, zdravotní sestry, učitelé, sociální pracovníci, … Často se s ním však setkáváme i u pracovníků zákaznické podpory, obchodníků, personalistů, manažerů a všeobecně u lidí „pracujících s lidmi“. Kdo s lidmi pracuje, dokáže si jistě dovodit, proč tomu tak je… 🙂

Jak se syndrom vyhoření projevuje?

  • tělesné vyčerpání a únava, které nelze překonat „pouhým“ odpočinkem, ani delším spánkem nebo „klasickou“ dovolenou
  • emocionální vyčerpání, které už nelze dostatečně vykompenzovat ani přísunem pozitivní zpětné vazby
  • rezignovanost a nedůvěra v možnost zlepšení situace, pocity marnosti a selhávání – naše tělo se po déle trvající prožité zkušenosti, že „snaha nepřináší odpovídající výsledky“, brání proti totálnímu vyčerpání vlastních zdrojů
  • depresivita – dlouhodobě zhoršená nálada a snížená vitalita, ztráta chuti dělat věci, které nám dříve přinášely radost a které nás zdaleka tolik nevyčerpávaly; nejedná se však o diagnózu klinické deprese (!)
  • snížené vnímání vlastní výkonnosti i objektivně nižší výkonnost – to, co pro člověka dříve bylo snadné nebo zvládnutelné, se nyní zdá příliš náročné, zatěžující a nezvládnutelné; tomu odpovídají i reálně zhoršené výsledky, snížené tempo práce, větší chybovost, menší zaměření na kvalitu apod.
  • negativní a cynický postoj k vlastní práci, klientům i ostatním lidem v práci – nepřekvapí nás, že jde o obrannou reakci našeho „já“, které se vymezuje vůči neuspokojivému stavu věcí; pokud ve svých očích snížíme vážnost a významnost toho, co nás trápí, přináší nám to jistou formu úlevy a zdání, že se nás situace tolik nedotýká

Jak to probíhá, než člověk „vyhoří“

Je zdokumentováno několik fází, které jsou pro syndrom vyhoření charakteristické.

  1. angažovanost – počáteční nadšení, máme spoustu vizí a chuť pracovat

Zvlášť ohroženi jsou pracovníci, u nichž se projevuje workoholismus. Člověk závislý na práci má nutkání do své práce neustále vkládat více úsilí, než situace vyžaduje. Tím pádem narůstá rozdíl mezi vloženou snahou a viditelnými výsledky. Relax, sport, vztahy a další oblasti života zůstávají permanentně upozaďovány, takže výdej energie není adekvátně kompenzován. Člověk dokonce zažívá výčitky svědomí, když zrovna nepracuje, protože jeho sebehodnota se zakládá na produktivitě. Časem se však stává méně efektivní a ačkoliv své práci věnuje maximum, nenachází v ní zalíbení (na rozdíl od tzv. entuziastického pracovníka, který také pracuje hodně, ale proces si vyloženě užívá).

Vysoká míra angažovanosti se obvykle také pojí se zvýšenou mírou stresu. Stres je zjednodušeně řečeno stav, kdy prožíváme zatížení přesahující naše momentální zdroje, jak se se situací vypořádat; různí lidé s odlišnými zkušenostmi a „výbavou“ pro překonání zátěže prožívají v totožných situacích různou míru stresu – záleží tedy ani ne tak na samotné situaci, jako na naší připravenosti ji uspokojivě zvládnout.

  1. stagnace – zjišťujme, že v praxi fungují věci jinak, naše představy byly naivní a nedaří se nám naplnit původní představy, naše úsilí se sníží a dále setrvává na této úrovni

Stagnaci předchází ztráta ideálů. Na začátku je člověk z nové práce nadšený, má spoustu nápadů na zlepšení, snaží se vycházet se všemi kolegy, plnit veškeré úkoly na maximum, zůstává v práci přesčas. Postupně však zjišťuje, že není všechno tak ideální, jak se na začátku zdálo, dostává se do střetu s realitou. Stagnaci může vyvolat také traumatický zážitek z prostředí mimo práci, jako je třeba úraz či nemoc, rozvod či rozchod, ztráta blízké osoby apod. Když se nedaří tak, jak si představujeme, dochází ke ztrátě důvěry ve vlastní schopnosti  a možnost ovlivňovat dění žádoucím směrem, případně ke ztrátě pocitu smysluplnosti práce samotné. Důležitou roli hraje i osobnost pracovníka a realistická zpětná vazba od okolí.

  1. frustrace – postrádáme zážitek úspěchu a zadostiučinění

Frustrace je neočekávaná ztráta šance na splnění našeho záměru; například, když už počítáme s tím, že něco klapne (uzavření obchodu, podpis smlouvy, nástup nového zaměstnance, povýšení) a najednou se vyskytne okolnost, která realizaci zabrání.

Frustrace může přejít až do stavu deprivace, kdy naše významné potřeby nejsou naplňovány v dostatečné míře a přiměřeným způsobem po delší dobu, tedy nejedná se jen o jednorázovou přechodnou záležitost; například, když dlouhodobě nedostáváme uspokojivé finanční ohodnocení nebo pozitivní zpětnou vazbu od nadřízeného, kolegů či zákazníků.

  1. apatie – situace nám začíná být lhostejná, přestáváme vidět smysl v dalším vynakládání energie, ztrácíme zaujetí a prohlubuje se odstup

K apatii přispívá také tzv. teror příležitostí. Množství požadavků a dílčích úkolů, které se na nás valí, tříští naši pozornost a nutí nás neustále se rozhodovat, jakou příležitost proměníme v realitu, čemu dáme prioritu. Pokud si nenastavíme jasné hranice přísunu práce, podceňujeme časovou zátěž spojenou s úkoly nebo přeceňujeme své předpoklady situaci zvládnout, dostáváme se opakovaně do situací, kdy není možné všechno ustát. Bránit se můžeme častějším užíváním slova „ne“ a delegováním práce.

Ve stavu apatie se také můžeme častěji dostávat do konfliktů s dosud angažovanými kolegy, klienty i vedením, protože náš zájem („konečně mít svůj klid a nezbláznit se z toho“) se dostává do střetu s jejich zájem, abychom „udělali maximum“. Současně se objevuje konflikt mezi tím, jakých výsledků bychom hypoteticky rádi dosáhli, a na co se ve skutečnosti cítíme.

  1. vyhoření – začínáme se práci vyhýbat a odkládat povinnosti, angažovanost se snižuje na nezbytné minimum, v důsledku podrážděnosti se zhoršují vztahy s okolím, vyskytuje se i vyložený odpor k práci, který může vyústit až ve „zhroucení“ jako poslední únikovou strategii.

Stav vyhoření představuje krizi. Jedná se o určitý zlom v životě a představuje impulz ke změně, protože dlouhodobě setrvávat „v krizi“ není udržitelné. Prožívání krize je energeticky náročné a vyžaduje mobilizaci „posledních sil“ ke změně. Jak syndromu vyhoření předcházet a ubránit se mu, když už zaznamenáme varovné signály?  To se dočtete ve 2. díl článku o syndromu vyhoření.

Inspirace z infoShare

InfosShare e-jobin teamPřed měsícem jsme se zúčastnili mezinárodního technologického festivalu infoShare v polském Gdaňsku. Stovky progresivních firem zde zájemcům přibližovaly technologické vymoženosti pro business a řízení procesů ve 21. století (malý spoiler: se současnými „klasickými nástroji“ si personalisté ani manažeři budoucnosti už vážně nevystačí). Pod jednou střechou se zde setkali inovátoři z desítek odvětví jako IT a Software development, FinTech, Medical, Aero &SpaceIndustry a samozřejmě také HR, kde náš tým pilně představoval naše online řešení pro efektivní pracovní interview e-jobin.

Jaké trendy jsme vysledovali?

Trend č. 1: Umělá inteligence (AI)

Pokud bychom měli vyzdvihnout jeden trend, který byl nejvíce patrný napříč segmenty, pak je to umělá inteligence (AI). Je fascinující, kam se technologie za posledních pár let posunuly a jak se rychlost vývoje i nadále zvyšuje. Systémy se umí samy učit ze své „zkušenosti“, upravují svůj vlastní kód, aby fungovaly efektivněji a dokázaly stále rychleji a kvalitněji plnit poslání, které jim stanovil jejich „člověčí parťák“.

Takovouto vyspělou umělou inteligenci můžeme například najít v chatbotech, které se učí komunikovat se zákazníky na webových stránkách, a které se dnes dokáží naučit plně automatizovaně pomáhat zákazníkům se širokou paletou problémů (například při nakupování online) aniž by vyžadovali zásahy či rady od svých „živých“ kolegů. Jeden z místních start-upů se věnuje právě užívání chatbotů specificky v HR, „inteligentní“ komunikaci s kandidáty i stávajícími pracovníky uvnitř firmy. Pokud vás zajímá, jak chatboti a umělá inteligence usnadní řadu HR procesů, nenechte si ujít tyto články:

https://www.linkedin.com/pulse/chatbots-future-hr-ondrej-prochazka

https://chatbotsmagazine.com/how-hr-can-benefit-from-ai-and-chatbots-98b01a7e93c1

https://www.oracle.com/uk/applications/human-capital-management/features/hr-bots.html

Velkým tématem je taktéž umělá inteligence ve vzdělávání a e-learningu, kde AI dokáže sofistikovaně hodnotit dosažené výsledky a podle nich přizpůsobovat další průběh učení a vybírat látku ke studiu a procvičování. Jinými slovy: umělá inteligence se učí, jak nás efektivně učit. Není to pecka? Jedním ze zajímavých užití tohoto přístupu je třeba právě připravovaná aplikace Sublingona učení se jazykům za pomocí sledování filmů a seriálů.Zabudovaná umělá inteligence vás během sledování průběžně zkouší z vybraných slovíček či slovních spojení a snaží se, abyste si z každého dílu vašeho oblíbeného seriálu odnesli co nejvíce. Už se nemůžeme dočkat, až si výhody téhle aplikace budeme moct vyzkoušet na vlastní kůži.

 

Trend č. 2: „Virtualizace“ i tam, kde byste ji nečekali

Když řekneme „virtualizace“, tak nemáme na mysli pouze tu virtuální realitu s brýlemi a pohybovými ovladači všeho druhu, ale obecný trend „dělat věci na dálku“ ve „virtuálním prostoru“, kolikrát nezávisle na lokalitě i čase.Trendem je přesouvat jednotlivé firemní procesy do online prostředí s využitím nástrojů, které činí práci pohodlnější, efektivnější a tím pádem méně nákladnou.Tento posun je patrný zejména v marketingu, akvizici a servisu zákazníků, náborových aktivitách, onboardingu nebo ve firemním vzdělávání. Ať už se jedná o „čistou“ virtuální realitu nebo její sestry, augmentovanou či mixovanou realitu, otvírá se před námi prostor pro zcela nové postupy nejen v práci s lidmi.

V pozadí nezůstává ani ona „skutečná“ virtuální realita, která se čím dál tím více hlásí o slovo. Krom zábavy už nabízí i nedocenitelnou pomoc profesionálům v mnoha odvětvích. Například při vzdělávání techniků v automotive průmyslu, pilotů letadel nebo mediků připravujících se na výkon složitých operací. Uplatnění virtuální reality se nabízí i v prostředí HR a výběru pracovníků, kde lze za pomoci virtuální reality již dnes doslova provést kandidáty pracovním prostředí různých firem. Video vizitka firmy bude brzy samozřejmou součástí prezentace progresivních firem a není důvod, proč zůstávat u 2D.

Virtuální realita totiž na rozdíl od jakkoliv dobře zpracovaného „obyčejného videa“ umožňuje prožít realistické, prakticky identické pocity, které se s pobytem na daném místě pojí (pokud je věrně zachyceno). Tohoto efektu již hojně využívají výrobci her pro VR, které přinášejí úplně novou dimenzi prožitku, než jen „koukání do displeje“ a člověka skutečně vtáhnou do dění a dávají možnost zakusit odpovídající emoce.Virtuální realita je s velkou pravděpodobností budoucnost, které se nevyhneme ani v personální práci. Psychologické studie naznačují, že virtuální realitu na úrovni vnímání a emocí prožíváme jinak, výrazně intenzivněji než pouhé sledování videa. Pocity při ponoření se do virtuální reality jsou mnohem opravdovější, což nahrává jejímu rozšíření do nových sfér.

Dokážeme si tedy dost dobře představit, že pracovní pohovor nebo assessment centrum ve virtuální realitě budou prožívány prakticky stejně „opravdově“ jako by probíhaly skutečnosti. Zatím si počkáme, ale náznaky těchto možností už tu jsou. Také s naším videointerview e-jobin máme záměr se v tomto směru posunout dál, například umožnit kandidátům ocitnout se na interview tváří v tvář personalistovi, projít si své budoucí pracoviště, potkat se s kolegy a přitom zůstat v pohodlí domova…

 

Trend č. 3: Analytika dat & Big Data

Data vládnou světu. V dnešní době už můžeme bez nadsázky říci, že dat o lidském chování v práci i mimo ni máme k dispozici mnohem více, než jsme schopni i s využitím stávajících technologií pojmout a zpracovat. Proto je zřetelným, jasně viditelným trendem je zpracování a analýza „velkých“ dat. Stávající systémy a aplikace, s nimiž pracujeme na denní bázi, sbírají, ukládají, zobrazují a exportují obrovské množství dat. Jeden příklad pro ilustraci:

Dnešní moderní letadla nasbírají během letu průměrně 500 gigabajtů dat, což je mnohem více, než jsou systémy schopny komplexně zpracovat a odborníci interpretovat. Je však nasnadě, že z těchto dat můžeme vyvodit užitečné závěry ve vztahu k bezpečnosti provozu, časové efektivitě, ekologii a dalším aspektům letecké dopravy. Nejinak je tomu v ostatních segmentech lidské činnosti.

Háček spočívá v tom, jak si z této obrovské kupy dat vybrat pro konkrétní účel relevantní informace a správně je spolehlivě interpretovat… To je nelehký úkol, s nímž se potýkáme na čím dál více místech. Problém není získat data, problém je najít pomocí analýz patřičné vzorce chování lidí (či strojů a systémů) a vyvozovat praktické důsledky a opatření. Jinými slovy, otázkou je „jak ta data využít“? Problematiku možného zneužívání dat nyní ponecháme stranou.

Velkým pomocníkem je tu opět umělá inteligence a strojové učení, které se pomalu dostává i do oblasti HR. Mimo jiné se můžeme těšit na éru, kdy nám precizní analýza relevantních dat pomůže odvodit z reálného chování lidí spolehlivější závěry o jejich optimálním uplatnění v práci, než když spoléháme pouze na vlastní omezené pozorování a úsudek zkreslený vlastní perspektivou.

Co třeba sběr a precizní vyhodnocení dat o projevu emocí a dalšího chování člověka při pohovoru? V každém případě se ukazuje, že právě kombinace nástrojů (pro analýzu dat) + lidí (pro dovození důsledků a rozhodnutí, jak s daným závěrem naložit) je klíčem k úspěchu. Samotní „roboti“, ale už ani samotní lidé nemohou tomuto kombu jen tak konkurovat. Velmi přístupnou formou o tomto tématu pojednává také bývalý mistr světa v šachách GarryKasparov ve svém TED vystoupení:

https://www.ted.com/talks/garry_kasparov_don_t_fear_intelligent_machines_work_with_them

Závěrem …

Skvělé, že jste do dočetli až sem. Rádi jsme s vámi sdíleli našich pár postřehů ze světa technologií. Jak se k technologickým vymoženostem s vyhlídkou následujících let stavíte vy? My technologiím na jednu stranu fandíme a tiše žasneme nad tím, co již dnes superpočítače s umělou inteligencí dokáží. A současně si jako psychologové stále ceníme osobního kontaktu, který by stále měl zůstat součástí námi žité reality. Jak se k tomu stavíte vy?