Nežádoucí účinky nepovedeného výběrového řízení

Probíhající výběrové řízení

V článku s příznačným názvem Válka nervů publikovaném v deníku The Guardian prezentuje Kate Hilpern zpovědi uchazečů o alarmujících praktikách, se kterými se u výběrových řízení setkali.Jaké bylo překvapení, když uchazečka o práci telefonní operátorky dostala otázku, zda někdy v životě zkusila bungee jumping: „Když jsem odpověděla, že ne, bylo mi řečeno, že se pro danou práci pravděpodobně nehodím, a vzápětí mi byly ukázány dveře.” Podle průzkumu na totaljobs.com není tato uchazečka zdaleka jediná, která odcházela z pohovoru zmatená a naštvaná.

Pokračovat ve čtení..

Jak na pohovor: být či nebýt sám sebou?

 

Připravená na pohovoru

Rozhodli jste se vyjít vstříc novým pracovním příležitostem a čeká Vás pohovor? Jistě jste se již setkali s řadou rad a tipů, jak se připravit. Jedno ze základních doporučení zní „prostě se uvolni a buď sám (sama) sebou“. Jak prosté, milý Watsone. Jenže… Lidé ucházející se o novou práci se na nás často obracejí s otázkou: „Co mám říct, když se mě zeptají…“

Jaké jsou Vaše slabé stránky ? Jaké máte rezervy? Na čem potřebujete zapracovat? Co se Vám v minulosti nepovedlo? Z čeho jste si vzal/a ponaučení? Jaký je důvod odchodu z Vašeho předchozího zaměstnání? Jak jste vycházel/a se svými nadřízenými? Jaké problémy či konflikty se vyskytly? Jak reagujete na stres? Čeho se obáváte, že pro Vás bude náročné? Jak jste ochotný/á pracovat přesčas?

Pokračovat ve čtení..

Jak na zpětnou vazbu? Sandwich si nechte na svačinu!

Zpětná vazba a jak na ni?

Vyjadřujete se k práci druhých lidí s cílem pomoci jim dosáhnout co nejlepších výsledků? Nechápete, proč vaše dobře míněná slova nejsou přijímána s povděkem? Reagují vaši kolegové či podřízení podrážděně, ublíženě či s nezájmem? Místo, aby si připustili, jak se věci mají, tak přecházejí do obrany, hledají viníka mimo sebe a neprojevují chuť něco měnit? Nevěří, že by to bylo přínosné, nebo nevěří sami sobě, že by změnu zvládli? Nebo vám klidně všechno odkývají, ale jejich chování zůstává stejné? Odpovídáte na některou z předchozích otázek „ano“ a říkáte si, jestli vůbec má smysl „házet perly sviním“? Máme pro vás pár tipů, jak zpětnou vazbu vyladit tak, že maximalizujete šanci na úspěch – skutečně dojde ke změně konkrétního chování a zároveň zůstane to, co považujete za žádoucí.

Pokračovat ve čtení..

7 tipů, co dělat s lidmi, které nemáte rádi

Negativní vztahy na pracovišti, co s nimi?

Pro většinu lidí je součástí vysněné práce i skvělý kolektiv. Vidina, že přijdete do zaměstnání, kde Vás kolegové respektují a panují mezi vámi přátelské vztahy, je bratru příjemná. Natož mít kolegy, s nimiž se rádi stýkáte i mimo pracoviště! Někteří z nás se sice snaží oddělit pracovní život od toho soukromého, jak to jen jde, ale asi se shodneme na tom, že chceme mít příjemné pracovní prostředí. Občas však narážíme na kolegy, se kterými jsme si nejen nesedli, ale kteří nás přímo …. nemáme je rádi! Co dělat?

1.      Dokumentuje špatné chování

Pokud se v práci setkáte s osobou, která bez problémů lže, buďte na pozoru, může Vám svým chováním řádně zavařit. Pokud má dojít k pozitivní změně, je potřeba problematické chování prokázat. Využívejte e-mailovou korespondenci k potvrzování si toho, na čem se dohodnete jakoukoliv formou. Díky tomu budete mít v případě potřeby důkaz „černé na bílém“. Samotný důraz na zaznamenávání si veškerých dohod slouží jako prevence. Co je psáno, to je dáno!

2.      Zjistěte, zda tím problémem nejste sami 🙂

Občas je důvod, proč nám kolega není sympatický, zcela prostý – má špatné návyky či obtěžující chování, které je vlastní i nám… Zrcadlí nám něco, čím trpíme my sami. Vnímáte ho jako příliš autoritativního – není to tím, že sami vystupujete dominantně a obáváte se ztráty svého silného postavení? Až příliš rychle navazuje osobní vztahy s kolegy, vedením i zákazníky a každému se chce zavděčit – nejste to vy, kdo si libuje v roli „miláčka všech“?

3.      Naslouchejte, nezatracujte a zjišťujte

Pokud máte spolupracovníka, který se neustále tváříjako kakabus, je protivný či nevrlý, možnou příčinou je neuspokojivý osobní život, drsný rozvod nebo jiné nepříznivé události. Vyplatí se zjistit více informací. Lidé se v rámci svého „vlastního světa“ obvykle chovají racionálně – i „bezdůvodné“ nevlídné naladění má nějakou „pochopitelnou“ příčinu. I my se za určitých okolností můžeme ocitnout v pozici morouse. Nesnesitelné chování druhého může být znamením toho, že je opravdu v „ouzkých“ … Zkuste se na situaci podívat z nadhledu, očima člověka, který na chvíli odhlédne od svých pocitů, a dá druhému možnost zpracovat své emoce konstruktivnějším způsobem. K tomu může pomoci prosté naslouchání a vyjádření pochopení.

4.     Využijte příležitost chovat se dospěle

Ve školce Vám říkali, že musíte vycházet se všemi. Když jste to zvládli v 5 letech, proč ne v 25 či 35? Nemusíte být přátelé, stačí zachovat zdvořilost a udržet si profesionální vystupování i ve „ztížených podmínkách“. Patříte mezi ty, kdo mají rádi výzvy? Tím lépe! Zachovat klidnou hlavu, jít svým chováním příkladem a nepouštět se do dětinských pomluv, přestřelek a intrik… i to může být výzva hodná zdolání 🙂 Nic osobního, prostě business … jak by řekl klasik. A business profesionalitu vyžaduje na všech úrovních.

5.     Nešiřte pomluvy a soustřeďte se na sebe

Pokušení pomlouvat spolupracovníka, kterého nemáte v oblibě, je obrovské. Vždyť je to zábava, pohoršovat se nad tím, jak neslušivě se Lucie nechala ostříhat nebo jak ten nový outfit nelahodí její postavě. Co teprve řešit za jejími zády, proč asi nebyla povýšena, nebo proč byla povýšena! Položte si otázku, k čemu je to dobré a komu to prospěje? Pomůže Vám to ve vztahu s Lucií? Je to jediný způsob, jak utužovat vztahy s kolegy, kteří Lucii také nemusejí? Dostanete díky tomu přidáno? Ne! Nepomlouvejte, nestěžujte si a pokud Vám něco vadí, řešte to výhradně s původcem. Jednoduše investujte více energie do svého vlastního konání.

6.     Promluvte si o tom

Starý dobrý imperativ „promluvme si“ má i na pracovišti své nezastupitelné místo. Není potřeba v sobě své pocity dusit, stejně tak jako není nutné dát rovnou otevřený průchod veškerým neslušným slovům, která vás v souvislosti s inkriminovanou osobou napadnou. Stačí si nejdřív sami pro sebe dobře uvědomit, jaké pocity v nás chování dotyčného vyvolává. Je to strach, pocit ohrožení, obava z důsledků, pocit méněcennosti, pocit bezmocnosti, ztráty kontroly, lítosti…? Nestačí zůstat u toho, že se třeba jedná o „vztek“. Je třeba rozkrýt, jaká konkrétní příčina se ještě schovává za ním. Teprve potom jsme schopni adekvátně pojmenovat jádro problému (ten problém patří nám, nikoli tomu druhému) a s ním se podělit – sdílet, co to s námi dělá, co v nás dané chování vyvolává, aniž bychom přitom jakkoliv osočovali druhou osobu. V tuto chvíli pouze informujeme o tom, co se v nás odehrává. Už samotný tento akt pomůže „pročistit vzduch“. Dotyčný člověk může být být překvapen, že situace je „až tak vážná“ a dokonce se z vlastní iniciativy starat o to, jak může přispět ke zlepšení. Zdaleka ne každé nevítané chování od druhého je zapříčiněno jeho úmyslem nás štvát! A pokud je to nezáměrné, šance na zlepšení tu je!

7.      Pokud se trápíte, požádejte o pomoc

Pokud vám kolega způsobuje opravdové problémy, nezdráhejte se o své potíže podělit. Sdílená starost je poloviční starost a nemusí jít o žádné „žalování“. Pokud se zdráháte rovnou se obrátit na nadřízeného, začněte u někoho z kolegů, komu důvěřujete (a kdo problém nebude bagatelizovat), případně zajděte na personální – tam jsou na takové záležitosti zvyklí a připraveni pomoci. Připravte se – využijte své záznamy a poukažte na konkrétní záležitosti a důsledky pro Vás, tým či firmu. Nemá smysl vyčkávat, až bude situace neúnosná ve stylu „on/a nebo já“. Možná, že zjistíte, že tento problém nemáte sami .. Poradit se a „donášet“ jsou rozdílné věci a požádat o pomoc je zcela v pořádku.

Práce je práce a jestliže nemilujte každou její součást, neznamená to, že je to špatná práce. Znamená to, že Váš pracovní život je naprosto v normě 🙂